2. Já, já hrám si na školáka.

Novou tu strunou oděna lýra,

Plektrum si řežu z mladistvých rév,

Ha, už se v těle srdce mi svírá,

Z hloubi tu k světlu valí se zpěv.

Nuže,

Bůže,

Vzdorovat kdo tobě může?

Sapphu jsi děvu

Přinutil k zpěvu,

Přinutils i Flakka muže.

„Rajská rozkládá v nivách se záře,

V horoucím vedru dozrává sad,

Květ, jenž tě blažil v spanilém jaře,

V zralé teď broskvi nabízí chlad.

Símě,

V zimě

Zašlé, v létě stojí přímě:

V práci jsme rádi

Ztráceli mládí,

Čekáť na nás slávy břímě.“

Ach, jak dál zpívat, když se mi zpouzí

Svéhlavé struny proutek se tknout!

Pakli že hude Dalibor v nouzi,

Hudeť své žaly nad tíží pout.

Flakka

Čáka,

Že se zvěnčí, k zpěvu láká;

V blažené tísni

Sappho si písní:

Já? Já hrám si na školáka.