2. Jitro.

Vstana z lůžka, kteréž Milek vnadí

Mnohotvárným o milence snem,

Letím mezi zkvětlé stromořadí,

Kde se luzný soumrak pojí s dnem.

Pod lípy tam spěchám, ježto chladí

Vonným dechem z mechu lavičku,

Kdež dívenka drahocenná hladí

Krotinkou na klíně hrdličku.

Zatajeným hlasem mne přivítá,

A co v máji poupě rozekvítá,

Když jí k srdci tisknu ručinku;

Na mé rámě něžnou hlavu kloní,

V oku, jenž se mírným jasnem sloní,

Vzniklé lásky tají slzinku.