2. Kokořín

Kolmo k směru hwězdné parallaxy

strmí dumný habr, smrk i dřín

a z gich tlumu hle, hrad Kokořín

zírá hrdě, negen gaksi taksi...

Cizák negeden sem zagel w taxi

a tau welebau byl pokořín.

Powěst dí, že kdys tu byl i zřín

šofér pana primátora Baxy.

„Kokoříne!“ zwolal prý a v oko

slza tryskla mu, an chwěgný ret

„Kokoříne,“ mumlal, „Koko... Koko!“

W kyprý mech wšak pogednau prý klesl,

sláb a bled gak nalomený kwět...

Wagíčko bylť rudobílé snesl...