2. Můj drahý hochu, vzdálen od nás

Můj drahý hochu, vzdálen od nás

tam v cizí zemi tvrdě spíš – –

Jak zdrtila nás hrozná zpráva,

že nikdy k nám se nevrátíš!

My žalem přímo zledověli,

a naše srdce ze všech sil

se stále brání uvěřiti,

že jsi nás navždy opustil.

Přec psals nám listy plné lásky

za naše listy v odvetu,

a v žádném zmínka, že by duše

tvá byla k hvězdám v odletu.

Co tížilo tě, že tvé srdce,

jež toužilo jen stále k nám,

si v světě náhle zastesklo tak

a propadlo, ach, věčným tmám?

Ta záhada nás krutě bolí, –

kéž osvítí ji náhlý blesk! –

Nám srdce praví, nezkojený

že po domově byl to stesk.

Ty naše všecko pomyšlení,

jak je nám tebe k smrti žel! –

Šlo naše srdce ve hrob s tebou,

náš život na něm zkameněl.