2. Nejkrásnější nade všecky ctnosti,

Nejkrásnější nade všecky ctnosti,

Ctnost, jenž vlastní ctnosti zakrývá,

Pohled, jehož krotkost stydlivá

Jest jen větší zrádcem spanilosti;

Srdce, jen mu trůn dej všemožnosti,

Ráje po vší zemi rozsývá,

Rtíky, z nichž se zdravý ozývá

Rozum v liboplynné výmluvnosti:

O, kde svítíš, hvězdo utěšená,

Jsyli v skutku, drahý předměte!

Čili jen sen marný zlatých časů?

I ne, žije! – žije? Líbých hlasů

Struny k chvále její zavzněte,

Aj hle mně je, mně je zaslíbena.