2 Nic nechceš vědět: kdo jsem, z kterých krajů

Nic nechceš vědět: kdo jsem, z kterých krajů

má duše přišla letním večerem,

zda z luhů jižních, stínem luzných hájů

neb z mlžných dálav pustým severem?

A neptáš se mne: kouzlem jakých tajů,

pták tažný, spočinula v sadu Tvém,

kde bloudívala, v kterém z božských rájů,

neb nad propastmi vzlétla azurem?

A z večera, když v dálku nedohlednou

do temné noci upírala zrak,

kde slunce zapadá a žhavé mraky šednou –

kdo tušit moh', že setkáme se jednou?

A přec má duše čekala Tě tak!

Že přijdeš, věděla, než hvězdy zblednou!