2. Šumné moře žulovými

Šumné moře žulovými

Mezi skalami se baví,

I čeří se vlny zpurné;

Děvina ku moři praví:

„Moře, moře, kde můj milý?

Rci, ach! kde mne očekává?“

Moře neodpoví, šumí

A po zdáli promodrává.

Obloha se v mrak oděla,

Zanáší se prach létavý,

Vítr břehem když zahvízdá;

Děva pak ku větru praví:

„Větře, větře, od severu

K jihu duj v milostném vění,

A milenci dones mému

Poslední mé políbení!“

Rozestře po větru křídla

Havran, za moře se plaví

Povětřím; val pod ním sténá;

Děva ku havranu praví:

„Havrane, ty druhu smutný!

Na svém dálném putování

Nezapomeň přemilému

Vzdáti moje rozžehnání.“

A což havran? zakrákoral,

Z mohyly prohlédával;

Ve skalách zahvízdal vítr

A hladinou si zahrával.

Zašumělo, zabouřilo

Moře, vzteká se vlnina,

Nad níž vichr duje zpurný –

S mořem zápasí děvina.