2. Tak trochu exil, trochu stará vlast

Tak trochu exil, trochu stará vlast

a kolem lhostejné života vlnobití.

Dvé očí jako Dunaj zelených

na cestu temnou dalekou mi svítí.

Jdu podle břehu. Noc je. Hučí proud.

Ku předu, do temna hlavu svou skláním,

a nevím ani, zda-li je to noc,

noc po soumraku nebo před svítáním.