2. Těžkomyslnost.

Věkopustých kochá hradů krovy,

Sklepů černoskalných vězení,

V nichžto hloubné lkálo úpění

Oplakané steskem nočním sovy.

Při luniném šeru žehná rovy,

Jisté všech bolestí zléčení;

Tu se baví v smutném ztíšení

U plačící sochy Ledrerovy.

Ona trudná povzdychání

Pláči sejce svěřuje,

Smutné vrby pěstuje.

Její touze zvěstuje

Svobodu a zradování –

Umíráčku zavolání.