2. To bylo slávy, jásotu a šumu,

To bylo slávy, jásotu a šumu,

kdy jsem v ty klenby lesní vkročil zas! –

Kmen dvoustoletý s čela stíral dumu

a v slunci vzplanul šat mu z mechu řas.

Koberce měkké vůkol rozestřeny,

hvozd z paprsků si lampy rozžínal,

a potok, v těsné uzavřený stěny,

poskočil, výsknul na dně lesních skal.

Pak na koncert se slétli lesní ptáci,

sedátka chystal rudokvětý vřes

a v ouvertuře týž se motiv vrací:

„Kde tolik krásy, co jí chová les!“ –

Z té říše bájí není návrat snadný;

já jako zaklet dál a dál v ní šel,

a ztrativ cestou nitku Ariadny,

jsem oči zavřel, bych jí nenašel.