2. Ty otvíráš mi v rájů ráj,
Ty otvíráš mi v rájů ráj,
má dýmko drahá, bránu,
ty jako pancíř odrážíš
zlou osudů mých ránu!
A tebe nedám, zlatoušku,
za nejkrásnější pannu:
tu bůh jen z hlíny udělal,
však ty jsi z – porcelánu!
Ty otvíráš mi v rájů ráj,
má dýmko drahá, bránu,
ty jako pancíř odrážíš
zlou osudů mých ránu!
A tebe nedám, zlatoušku,
za nejkrásnější pannu:
tu bůh jen z hlíny udělal,
však ty jsi z – porcelánu!