2. Zlomky z mé první básně novoroční l. 1815. (c) Ctnost.)

Ctnost teď, přemilá Ctnost, již v hanebném upěvši dlouho

Vyhnanství, aj veleslavné opět tryumfy vede.

Medle, co bez ní jest živobytí? Ha, oplývej všemi

Poklady Gangesa zlatonosného; nech Peru ti zlaté,

Nechať y celý světa ten okrslek pokorně slouží:

Jestliže Ctnosti nestkví se milostný paprslek v tobě,

Jestli ji utíkáš, – kdož můž tebe bídnější býti? –

Pokoje veliké dobrodiní ji vrátilo zemi.

Kdež byl v bouři té stud? Kdež čistota měla svá sýdla?

Láska kde měla svůj byt, v tom Marsova zůření času?

Ó již nezůří Mars! již Pokoj panuje vlídný

Pod jeho berlou dobrotivou se nevinnost krásná

Rozvíjí a utěšené nese ovoce Láska.