20 Jak v lesní tůni se má duše snivá

Jak v lesní tůni se má duše snivá

v tom šeru ve Tvé duši zrcadlí,

jak oko luny, jež se listím dívá,

a leknín bledý, jeho půvab mdlý.

Jak bílé hvězdy, když se připozdívá,

jež na dno tůně s oblak napadly

v tom lesním tichu, které rosu svívá

na květný kalich žárem uvadlý.

A v zrcadle tom čistém, křišťálovém,

jež, čárné oko, leží přede mnou,

svou duši vidím vstávat v rouchu novém.

Je obrozena Tvojí láskou vřelou,

a zachvívá se tuchou tajemnou,

jež dal jí život, napojiv ji celou.