20. Příteli.

Ty’s do ciziny zavinul,

V ní celou myslí pominul.

Tam omámila zločinně

Tě uma, tvoje bohyně.

Ta zavěsila nad tě meč,

Že zapomenuls lidu řeč.

Zda tato ztráta veliká

Ti dýkou v život nevniká?

Ó příteli jen zmoudři předc

A cizost onu s duše svlec.

Jest umou všech um jazyk sám,

Jdi kořit se mu v jeho chrám.

Tam učiň slušnou náhradu,

Že’s zanedbal těch pokladů.