20. Sláva krásou líbé řeči Polku,

Sláva krásou líbé řeči Polku,

Vděkem ozdobila Serbinku,

Slováčky pak (naši rodinku)

Zpěvem úst a srdcem bez okolku;

V Rusku panství, v Českou skryla holku

Smělost k hrdinskému účinku,

Ale každou krás těch květinku

Ještě v celém chtěla míti spolku:

Káže tedy, aby podle směru

Spojil Milek, její kochánek,

Ony částky v jednu Slávy dceru;

Proto se tu, jako v moři řeky,

Divně spolu, všechněch Slovanek,

Objímají cnosti, krásy, vděky.