20. Zasmušen šel jsem chladem

Zasmušen šel jsem chladem

pozdního večera;

na polích ohně plály

smutného do šera.

A planoucích kol ohňů

pasáci seděli,

a pohádky tak divné

tam všichni věděli.

Kouř při zemi se plazil,

tajemně plál jich zrak,

a tisknouce se k sobě

umlkli náhle pak.