20. Známou již pěšinkou

Známou již pěšinkou

po lese chodím zas,

na stuhu navlekám

perličky nových krás.

Zde vše tak milounké,

vše duchu lahodí:

kyprý mech, zářný květ

i prosté jahodí.

Slunečka zlatý svit,

kdy zášer prohřívá,

zátiší, vonný vzduch,

jenž skráň mi ovívá.

Pramenů zpěvných šum

přes hladké oblázky. –

Nechte mně srdce ráj: –

mé lesní procházky!