203. Nač prej mír já věcmi těmi ruším,

Nač prej mír já věcmi těmi ruším,

Budou mnozí Němci mysliti,

Lépe byloby to zakryti,

Nežli sverbot působiti uším;

Dobře! než buď svoboda všem duším,

Co vám volno bylo činiti,

Nám buď aspoň volno mluviti,

Menšíť tentu hřích než onen tuším:

Vy ste kradli, my se nesnášeli,

Váš byl meč, krev naše v bouři té,

Surovost vy, my sme sprostnost měli;

Vy se tedy za zlé sardce vaších

Předků oněch nyní hanbíte,

A my opět za zlý rozum naších!