205. Hodna zmínky snad i pošetilá

Hodna zmínky snad i pošetilá

Případnost ta bude, která mě

V městě Raceburku ve chrámě,

Kam sme s Milkem vešli, přikvačila:

Podobizna krásná tuto byla,

Zlaté jablo majíc za známě,

Já jda uchopím ji za rámě,

Míno, zkřiknu, Míno roztomilá!

Milek smál se nad tím do rozpuku,

Co se řechtáš? dím já v nevině,

A on: toť ne tvá choť, preč tu ruku!

V kráse obou sice rovnost živá,

Ale tato Lada bohyně,

Matka má jest, a zde sluje Siva.