207. Nyní ani slova nezpomenu,

Nyní ani slova nezpomenu,

Milek čte mi to už na čele,

Žebych žádal, nechav přítele,

K Amsterdamu jíti, blízko Rénu;

Proto tuše cíl a jeho cenu

Sehnal hned ty divné chumele,

A tak řídil vozík uměle,

Že sme přímo vletli do Nardenu:

Kde já množství kvítí Holandského,

Zvláště tulipánů Harlemských,

Nakoupiv jdu k hrobu Komenského;

A hrob nimi ozdobil sem celý,

Přijmi čest těch darů pozemských,

Řku, ty muži boží, přeumělý!