209. Nezdálo se mi to ještě dosti,

Nezdálo se mi to ještě dosti,

Nýberž velice mne bolelo,

Že to tělo slavské leželo

V cizí zemi tu a vyhnalosti;

Jako Mojžíš Jozefovy kosti

Z Egypta, kam nebe velelo,

Tak mé sardce tyto zachtělo

Přenesti v kraj slavské národnosti:

„Mýlíš se“ dí v tom a ke mně běží

Milek s hřičkou lehkých poletů,

„Slavskáť jest to zem, kde muž ten leží;

Slavové zde v času oddáleném

Domovali pode Venetů

Belgických a Armorických jménem.“