21. Ať trhá růže.

Ať trhá růže,

Pokud kdo může,

Na to jim Pán Bůh poručil kvést;

Jen ať též práci

S očí neztrácí, –

K práci dal Pán Bůh rozum a pěst.

Však zvadnou růže,

V zemi pak lůže

Ustelou tobě snad brzy dost;

A kdo svůj v nářku

Mrhá čas, já řku:

Co pak jest nářek nějaká ctnost?

Ó trhej růže,

A co kdo může,

Zorej i pouště, by mohly zkvést;

A kdo své štěstí

Držíš již v pěsti,

Pomáhej jiným k štěstí se nést.