21. BÍLÁ HORA. (II.)

Zem zarudlé pokrývá listí.

To jakoby vpíjela krev –

Tam na pláni vstávají stíny

a děsí z dob minulých zjev.

Už tmí se. Jak poutníci smutní

v tmách bělavé kapličky jdou;

jak zoufalá beznaděj cesta

tam bez konce vine se tmou.

A hluboký smutek té pláně

tak tíživě leh v duši dnes.

Je pusto a ticho, jen v dáli

kdes tesklivě zavyje pes.