21. BÍLÁ HORA. (III.)

Tmí se. Pláň mrtvě tu leží.

Nesmírný smutek a stesk.

Noci té na nebi ani

nesvitne hvězd chladný lesk.

Mrtvý kdos, drahý tu leží.

Nic jeho neruší klid –

Dole tam kolkolem všady

usíná lhostejný lid.

Tmí se. Jak tisíce stínů

vstalo by na polích těch.

Večer jak šel jsem, nesmírný

plání jak zdvih by se vzdech.