21 Jak Cesar skvosty Servilii bys mi dal,

Jak Cesar skvosty Servilii bys mi dal,

jen kdyby královstvím Tvá říše byla,

Ty její vladař mocný, slavný vůdce, král,

Já Tvoje milenka tak přespanilá.

A perlami bys šíji moji obsypal,

k mým nohám zlato složil – tak jsem snila

v té letní noci vlahé, v níž se blankyt vzňal,

a hvězdná záře s azurem se slila.

Nech si své skvosty, zlato, perly své si nech,

a všechnu slávu, jež Tě obestírá.

Já chci Tvůj úsměv snivý, oka Tvého žeh.

Tvou lásku vřelou, srdce tep a žhavý dech,

jež planety a hvězdy všehomíra

mé snivé duši dala v čáruplných snech!