21. Jako chudý eremita

Jako chudý eremita

v jeskyni se dešti skrývám,

a kdy v sluji lesní mrazí,

na slunečku údy zhřívám.

A kdy žízní ústa prahnou,

pospíším si ku prameni;

na jahodin, malin trsu

vynajdu si občerstvení.

I kříž starý nám zde k těše,

při čemž bol se k bolu hlásí,

a zas těcha v srdce splývá,

zaletnu-li v zašlé časy.

Mnoho též jak eremita

stlumit umím v ňader skrýši,

a co mysl těší, blaží,

v památník si veršem píši.