21. Nad lesy spadla hvězdinka

Nad lesy spadla hvězdinka

se blankytného moře

tak čistá jako modlitba

a smutná jak mé hoře.

Ta hvězda, tichá láska má,

se hrdou výší nesla,

a že si sama zasteskla,

tu tobě v duši klesla.

A nyní svítí okem tvým,

tajemným tmavým okem,

jak ze dna skvostné perly lesk

v tom moři přehlubokém.