21. Nikdý takým záře šarlatová

Nikdý takým záře šarlatová

Východ nejasnila plamenem;

Jaký v tomto zraku spářeném

Blesk a oheň Lada vždycky chová;

Nikdý takým štětka jara nová

Růže nebarvila červenem;

Jako v obličeji vznešeném

Rdí se tuto květobrána rtová:

Aniž bylo pružnatější zlato

V luku Svatopluka tětivy,

Níž svět ztřásl; jako náruč tato;

A co bájka vymyšlená říká,

Ej hle, tu je skutek pravdivý:

Noha, jenž se sotva země týká.