21. Povzdech.

By František Sušil

Přijď mé nebe, přijď můj ráji,

Přijď má záře, hvězdo má!

V Tobě duch se blahem zpájí,

V Tobě věčnou rozkoš má.

Volám k Tobě hlasy všemi,

Ó můj zdroji předrahý!

Ňádro mé jest sprahlou zemí,

Uděl jí své ovlahy!

Slunko moje, vzejdi v nachu

Nad mé duše oblohou,

Milostivě pohleď v prachu

Na strast její ubohou.

Ukoj duši, vřele prosím,

Než mne žalost rozemne,

Před Tvým trůnem zemí rosím,

Dej se nalézt odemne.

Nedej mně být planou plévou,

Nedej hříchům hruď mou bůsť,

Ty jsi kmenem, já jsem révou,

Dej mi vezdy v Tobě růsť.

Nakloň k prosbám, Pane ucha,

Dař mne láskou bohatě,

Rozlij zápach svého ducha

Po mých útrob komnatě.

Na zemi má vrah zlá sídla,

Číhá v débři, v útese,

Dej mdlé duši, Pane křídla,

Ať se k Tobě povznese.