21. X. 1896.

Veliký sál, jenž naplněn kouřem.

Přípitky, proslovy... a hudba vpadá!

Zpěvačka, příliš hrozné deklamace,

– ohromný, hřímavý potlesk.

Všechno již odchází. Opilý sbor

na cestu bručí si vyčichlým hlasem,

národní písničky zaslechneš refrain,

zmlkají poslední kroky...

V kavárně blbečků zmatené řeči...

Pozvolna začíná ráno již svítat.

V ulici vyjdete... Řev zaleh’ v dálku.

Unaven kráčíš... a všechno se smísí;

veliká, zmatená, nestvůrná skvrna,

nejasná, pitomá, hloupoučká skvrna.