210. Při tom městě, jako ranní zoře

Při tom městě, jako ranní zoře

Rumenec když kryje řeřavý,

Viděli sme popel krevavý

Barvit celé Německé to moře;

Což to, volám, otázky si tvoře,

Což to zase Bože laskavý?

A tu rybář jeden všímavý

Přišel ke mně toto odhovoře:

„Ode čtyř set roků, milý pane!

Co prach Husův veržen do Rénu,

Voda tato červcem tímto plane;

Rén se celý v krev a popel hustí

Při Konštanci vedle Bodenu,

A nám krev tu dáví jeho ústí.“