210. V pokladech nehledej jediné štěstí,

V pokladech nehledej jediné štěstí,

zavane vítr a může je smésti;

v sypký prach tvrdá se rozpadá skála,

která se věčnosti vzdorovat zdála;

láska však v Bohu že původ svůj má,

láska ta zůstává neproměnná:

láskou tou veden dnes, příteli, k Tobě,

blaho Ti přeju a přízeň Tvou sobě.