211. Konec.

Aj co vědě všelijak přezdíváš,

Touhu její bezbožnou nazýváš,

Že si nikdy, nikde pokoje nedá.

Jiným zdá se, náboženství svaté

Že ve vědě nejvroucněj rozžaté,

An vždy stopy Boží jen hledá.

Ptáš se, kdy chce býti přec hotová?

Až vystíhne moc Božího slova,

Až celý se v duchu svět vměstná.