211. Paroloď tu zase Milek skoval,

Paroloď tu zase Milek skoval,

By sme šli té věci na stopu,

Pustil v krevavou tu potopu

Ji a z moře Rénem vzhůru ploval;

Nedlouho, ai plamen vyblukoval

Od země až nebes do stropu,

Který šíře celou Europu

Jiskrami a bleskem napelňoval:

My sme pout k té uspíšili stránce,

Uzřevše pak obraz hranice,

Víme, že sme přišli do Konštance;

Oheň ten prej století tu svítí

A Rén, moře, řeky, studnice

Nemohou jej nijakž zahasiti.