212. I nás tak ten plamen v oči pálil

I nás tak ten plamen v oči pálil

A pral jiskry v sardce, na tělo,

Že nám dlíti při něm nelzelo,

Ač už noční mrak se na zem valil;

Když pak let náš k Dunaji se vzdálil,

l zde světlo to nám hořelo,

Tak, že Řezno v blesku leželo,

Jakby Vulkán lávou byl je zalil:

Spustivše se k němu na břeh řeky,

Jdeme onen klášter hledati,

V kterém leží Rostislava svleky;

Dvanáct hodin znělo z věže k uchu,

Najda rakev začnu volati:

Prociť, zjev se, zaklínám tě duchu!