214. „Jeden král, tam z toho pokolení,

„Jeden král, tam z toho pokolení,

Které nikdy Slavům nepřálo,

Připravil mne sočně o málo

To, co měl sem z dědictví a jmění;

Pak mne do pout, k soudu, do vězení,

K smerti záští jeho tahalo,

Potom spáchat na mne kázalo

Horší nad smert, očí vyloupení;

Při mém soudu tři sem viděl strany,

Němců dvě a třetí němcovým

Mečem k tomu hnané slavské many;

Ptám se soudců; co má byla vina?

„Kalils vodu,“ vždyť, já odpovím,

Dunaj teče z Řezna do Děvína!