214. Matka panna.

Jaro, a jen jaro se mně líbí,

Když se z lístků jasný květ vytříbí,

Vonný květ panenky blahý cit.

Soused bohatý pak podzim chválí,

Když se zyštně hrozen mu zapálí,

Matky Vesny klenutý to byt.

Básník na citu též nepřestává,

Květ již ovoce když nespadává,

Div nejsladší v matce panně skryt.