215. Tamtoť lípa lepá vonné porozestřela větve,

Tamtoť lípa lepá vonné porozestřela větve,

Posvátné bleská v chládku se kříže dřevo.

Pod ním panna klečí, modlí se ku Pánu pobožně;

Vládce, k němuž se nesou, jen vzdechy tyhle slyší.

Jemný líbě slavík nad ní na větvi usednul,

V sladkém rozléhá proudu se pěvce klokot.

Zdaž ptáček přiletěv zahudá proto takto milostně,

Že z děviných se retů zdá jemu hudba plynouť?

V dáli potok šplouná a hovor jeho vnímati mílo,

Panně hravý líbá prosby od usta zefyr.

Jak se to krásně hodí, souhlas jakový se tu drouží?

Vsaď jen růže a hned ráj se ti zdáti bude.