215. Umlukel s tím, ňádra zastonají,

Umlukel s tím, ňádra zastonají,

Zmizí rozplynuv se ve blysky,

Tu sám Milek pouští na pysky:

„Ale co ti lidé s vámi mají?

Svobodu vám za hřích pokládají,

Vaše jméno terč jich úhryzky,

A své hříchy, mordy, nátisky

Herdinstvím a právem nazívají!“

Mluč, já povím, mluč ty štěbetníku,

A choď domů už, já do vlasti

Dunajem jdu, za vozbu měj díku!

Ne! ne! z toho Slavotrápska jdeme

Ještě k Veltavě, dí, do slasti,

Tam kde květ všech Slavů nalezneme.