216. Dílem sladký přímus námluvy té

Dílem sladký přímus námluvy té

Mého průvodce a kočího,

Dílem pudy sardce vlastního,

Změnily běh cesty příležité;

I jdou tedy k Česku naše hbité

Větrokoně z kraje zdejšího,

Pode námi řeky hadího

Toku, města a vsi rozmanité:

Nebo let náš onním Slavskem běží,

Vůkol Rezatu a Rednice,

Kde teď Vircburk, Bamberk, Barait leží;

Nastojte! tam vše už poněmčeno,

Jen že téměř každé vesnice

Slav a Vend a Vind nám znělo jméno.