218. Hubičky.

Hubičky, hubičky, pěkné zboží,

Kdo na krám basnický vás vyloží,

Bobkový ten věnec jistý má.

Duch kdy vroucně přírodu polibí,

Tuť od kalu světlo se vytříbí;

Ta hubička pravdy jméno má.

Příroda kdy líbá ducha v čelo,

Svatý otřas jí pronikne tělo,

Krása v naše údolí stoupá.

Však když v jednom a tom samém ruchu

K přírodě lne duch, příroda k duchu,

V pravdě krásné dobro se koná.