22. Ani bych tě, dýmko drahá,

Ani bych tě, dýmko drahá,

mrtev nezanechal,

myšlénky své pověděti

z hrobu bych ti spěchal.

A v co duch se na světě mi

nejraději nořil,

o tom bych si, dýmko, s tebou,

smutně zahovořil.