22. Bez vláhy a zalévání,

By Jan Šrámek

Bez vláhy a zalévání,

nemůže prý kvítko býti,

musilo-by záhy vadnouť,

musilo-by časně mříti. –

Lásku svoji zaléval jsem,

hojně vlažil zraky svými;

a přec ji juž dlouho vidím

za dveřmi tam hrobovými.