22. Na jednoho z nemnohých.

„Slovanským jménem nedám dítě křtíti,

Mohloť by mu to někdy k hanbě býti.“ –

Tvá vůle! hnízda svého hanče,

Od krve české odřezanče!

Za jméno křestné, já co viděl,

Neznám, by někdo byl se styděl;

Spíš bývá k necti příjmení,

Otec-li dá se v zlehčení.

To hleď, můj brachu, dítkám lepší dáti,

Sic budou lidé jim se právem smáti.