22. Není rady proti Hospodinu.

Na svém trůnu v majestátě

Sedí moudrý Šalomoun,

S zlatým vínkem kolem skráně,

A zachvácen duchem Páně,

Občas vážně propoví

Jedno ze svých přísloví.

A tam trůnu na úpatí

U mramorového stolce

Sedí a píše, bedlivě píše

Říšský kancléř Jozafat,

Kancléř říšský, šelma veliký.

„Bezbožník neujde pomsty,

Byť si přivzal na pomoc,“

Řekl král, a kancléř napsal.

„Neboť –“

Tu král náhle hlavu zvedne,

Hledí oknem ven, a zbledne.

,Pane králi, co se děje?‘

Ptá se kancléř v nepokoji.

A král vece: „Tamo stojí

Anděl smrti, a pohlíží,

Ano už i chvátá k nám.“

,Ouve, běda,

Mne on hledá!

Rozkaž, králi, ať z svých skrejší

Větrové ti k službě daní

Zanesou mne bez meškání

Do Indie nejzadnější.‘

Rozkážeť on, a už kancléř

V Indii jest nejzadnější.

Než i posel Všehomíra

V komnatu už oknem zírá.

„Co mi neseš, posle Boží?“

Ptá se král. A anděl vece:

,Tobě pokoj, moudrý králi.

Letímť já, a když sem z dáli

Náhodou mé oko hledí,

Zdálo se mu, že tu sedí

Jozafat, ten velký šelma.

Není možná, řekl jsem si,

Vždyť mi zřejmě Pán rozkázal,

Do Indie nejzadnější

Bych pospíchal, a tam svázal

Toho šelmu velikého.‘

„Do Indie jsi ty slán?

Nuž pak nevěř očím více

Nežli tomu, co rce Pán.“

Vece král, a anděl střelmo

Do Indie nejzadnější

Letí, a řve: ,Kde jsi, šelmo?‘

Po slavných pak šesti stupních

V tichém s sebou hovoru

Podél lvů velebně kráčí

Král ku stolci z mramoru.

Jme se péra:

„Bezbožník neujde pomsty,

Byť si přivzal na pomoc,

Neboť – “ a tu vlastnoručně

Píše v pamět pro své učně:

„Není proti Hospodinu

Pomoci u lidských synů.“