22. V ta místa kdys’ mi drahá,

V ta místa kdys’ mi drahá,

to v podvečerní čas

se vracím. Zvonů vlídný

mě vítá známý hlas.

Tam rodný dům se bělá

a kývá v stromoví;

však cizí v něm teď tváře

mně nic už nepoví.

A v rodný kraj, slyš, zvonů

jak tesklivě zní hlas –

tak nezněly jste nikdy,

když slýchával jsem vás.