220. Přestrojení.

Jeden pán má krásnou, věrnou paní,

On ní hrdá, děvečce se klaní,

Děvečce prosté, od líc černé.

Přátelé to pánu vytýkají,

Pochlebníci pak za dobré mají,

Chválí děvky týlko čiperné.

Ale paní soukromně se směje,

Vždyť to ona sama, jenž se kreje

V divčin šat ve víře nevěrné.