220. Třebas teplé selzy z očí leji

Třebas teplé selzy z očí leji

Po těch hájech tu a rovinách,

Předce plesám v duše hlubinách

Víc a více každém při kročeji;

Všudy dobře doma najlépěji,

Parom po všech všudy cizinách!

Ach mně ve Slavenských krajinách

Sama zem už voní příjemněji:

Pro mne nejsou cesty světoběžné,

Příchod, kde nás nikdo nečeká,

Odchod, při němž nelká sardce něžné,

Lidé, s nimiž řeč nás nespojuje,

Budoucnost ni dávnost daleká,

taková pout vyhnanství mi sluje.