221. I sám Milek přišel ku veselší

I sám Milek přišel ku veselší

Mysli raduje se velice,

Když sme z oné Slavů kostnice,

Germanie, vyšli k cestě delší;

Plesal, škeřil zoubky sněhu bělší,

Pyšně rozpávil své letice,

Slovem, tu hned ode hranice

Kohout na svém smetisku byl smělší:

Ba i se mnou, vyjasnivši čelko,

Novou provodilo šálenost,

Toto milé, krásné strašidelko;

Radost nám i jaro povýšilo,

České hory měly zelenost,

Po loukách se kvítí rozbarvilo.