223. Poutník.

Aj poutníčku, nebeský poutníčku,

V mnohém noclehuješ staveníčku,

Nežli svou dokončíš pouť svatou.

První lůžko měké, rozvlněné,

Druhé tvrdé, přísně vyměřené,

Třetí vonné s tváří zelenou;

V čtvrtém jest předešlé trojí spiaté,

Vzájmem tam světýlko teplé sňaté,

Na němž založils svatyni svou.

Vždy poznovu tuto pouť počínáš,

V chrámu svém se na ní rozpomínáš,

Ty zpomínky jmenuješ vědou.